ANDĚL KARLA KRYLA SE VRÁTIL DOMŮ

Do Ostrova se vrátila barokní soška anděla z původní výzdoby kostela Zvěstování Panny Marie v Klášterním areálu. S jejím osudem je spojen pozoruhodný příběh, který odkazuje k osobnosti písničkáře Karla Kryla. 

Anděl byl dlouhá léta uchováván na Červené Lhotě. Po letech ho tady objevil režisér Josef Císařovský, který připravuje televizní dokument o Karlu Krylovi. Od zdejšího kastelána Tomáše Horyny si nechal vyprávět, odkud anděl pochází. A protože má známé v Ostrově, slovo dalo slovo, a nakonec našla cenná sakrální plastika cestu zpět. Slavnostní večer Anděl Karla Kryla se vrací domů se symbolicky uskutečnil v pátek 21. srpna, v Den památky obětí invaze a následné okupace vojsky Varšavské smlouvy. Právě srpen 1968 zásadně poznamenal život i tvorbu písničkáře Karla Kryla a dal vzniknout písním, které ani po desetiletích neztratily svou naléhavost. Krylovy písně zazněly během večera v podání Milana Krejsy a hudbu doplnila vzpomínková vyprávění o Karlu Krylovi a Klášterním areálu včetně komentovaných prohlídek.

Z kostela přes kasárenskou zeď

Historie Klášterního areálu sahá do roku 1644, kdy byl položen základní kámen k pohřební kapli sv. Anny jako rodinné hrobky vévodů sasko-lauenburských a markrabat bádenských. Postupně zde vyrůstaly další stavby a pečovaly o ně slavné ostrovské rody. Od 50. let 20. století se tu usídlila armáda. Barokní stavby postupně chátraly, až byly téměř zničeny. Podle vzpomínek pamětníků vojáci dokonce stříleli do sošek andělů na oltářích jako do terčů. Jednu z barokních plastik tehdy zachránil vojín, který ji při opušťáku propašoval z kasáren a odvezl do Bechyně. Později se dostala k manželům Martincovým, keramikům a spolužákům Karla Kryla, a nakonec do péče kastelána zámku Červená Lhota Tomáše Horyny. Právě on na úvod slavnostního večera dopodrobna povyprávěl, jak se k němu neobvyklý „emigrant“ dostal. „My jsme se v devadesátých letech vždycky emigrantů ptali, jaký byl jejich emigrantský příběh, jak to zvládli, jak se uplatnili. A příběh tohoto anděla je překvapivě podobný,“ řekl kastelán na úvod. A s nadsázkou dodal, že pokud byl ostrovský anděl skutečně Krylovou múzou, právě během své nucené emigrace došel naplnění. Samotný příběh převzetí sošky byl podle Horyny mnohem prozaičtější. Manželé Martincovi, žijící nedaleko Červené Lhoty, mu jednoho dne řekli: „Hele, my máme na půdě anděla a my ho tam nechceme. My umřeme a ještě řeknou, že jsme vykrádali kostely. Tak si ho vem a dej ho někam do kostela.“ Horyna slíbil, že se anděla ujme. Když pro něj přijel, čekalo ho ale překvapení. „Řekli mi: Tohle je ten Krylův anděl. Ptal jsem se: Jak jako Krylův anděl?“

Mohl by to být právě on?

Tehdy si kastelán na Červené Lhotě poprvé vyslechl vyprávění o vojákovi, který měl sošku zachránit z ostrovských kasáren. Přes zeď ji dostal ven a následně odvezl do Prahy. Při jednom ze setkání spolužáků z bechyňské keramické školy ji podle pamětníků uviděl i Karel Kryl. „Velice se o sošku anděla zajímal, stejně jako o příběh ostrovského Klášterního areálu. A jelikož potom vznikla ta písnička, měli zúčastnění pocit, že by tento anděl mohl být inspiračním zdrojem Krylovy písně,“ popsal Horyna. Hned ale upozornil, že právě tady je namístě historická opatrnost: „To samozřejmě nikdo nemůže s jistotou tvrdit, protože osud zničených kostelů provázel Karla Kryla od mládí a podobných andělů viděl bezpočet. JKdyž se ale na něj pozorně podíváte, popis v Krylově textu mu docela dobře odpovídá. Takže by to klidně mohl být on. A pokud jím bude pro lidi z Ostrova, i to, myslím, bohatě stačí. Celé se to navíc zvláštním způsobem uzavírá, když se anděl vrací právě sem, do kraje poznamenaného perzekucí a jáchymovskými doly. Vždyť tady je zkušenost nesvobody stále součástí živé paměti,“ připomněl Horyna na závěr. 

Nebojte se, spravedlnost bude!

Společně s Tomášem Horynou symbolicky předal anděla městu také farář Římskokatolické farnosti v Ostrově Milan Geiger. Duchovní na úvod zdůraznil nedávný návrat tří ukradených soch ze souboru Čtrnácti svatých pomocníků do kostela v Abertamech. Také ony si podle něj zcela nečekaně našly po letech cestu domů. „My lidé máme někdy pocit, zvláště když sledujeme zprávy, že světem vládne nespravedlnost. Že nespravedlnost má strašnou sílu, všechno drtí a že proti ní nemáme žádnou šanci. V roce 1968 mělo jistě mnoho lidí právě tento pocit,“ pokračoval ve svém proslovu Milan Geiger s tím, že návraty zdánlivě ztracených věcí mohou být drobným důkazem opaku a že nespravedlnost nemusí mít poslední slovo. „V případě ostrovského anděla bylo na počátku ničení sakrálních památek v době komunistického režimu. Sochu bylo nutné dostat do bezpečí, aby vůbec přežila. A nakonec se vrací. Je to možná jen malinká spravedlnost, ale přece jen je učiněno zadost. Pro mě osobně jsou tyto chvíle šibalským mrknutím Prozřetelnosti, která jako by říkala: Nebojte se, spravedlnost bude!“ Svou řeč poté ostrovský farář uzavřel přáním: „Kéž nám náš navrátivší anděl ono boží mrknutí v časem dobrých i zlých připomíná.“

Anděl provázel Kryla celý život

O osobnosti Karla Kryla a významu symbolu anděla v jeho tvorbě poté promluvil prof. PhDr. Pavel Hošek, Th.D., z Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy, autor knihy Jako anděl s polámanými křídly. „Anděl a jeho symbolika doprovázely Karla Kryla celým jeho životem. A pak je tu samozřejmě píseň Anděl, jedna z nejslavnějších Krylova repertoáru, někdy označovaná za hymnu táborových ohňů. Sám Kryl její mimořádný ohlas s typickým humorem označoval za dar od šéfa tam shora,“ upozornil teolog. Krylův vztah k duchovním symbolům však nebyl podle profesora Hoška pouze poetickou stylizací: „Jako mladý absolvent keramické školy se dostal do severních Čech. Zamiloval si jejich zvláštní, omšelý půvab, zároveň jej ale šokovalo množství poničených kostelů, pobořených kaplí a polámaných božích muk. Postupně v něm sílilo přesvědčení, že nejde pouze o nahodilý vandalismus. Ani to, jak často vojáci cvičili střelbu na vzácné barokní sošky, nebylo podle Kryla nahodilé,“ pokračoval Hošek s tím, že Kryl měl podobnou zkušenost i během svém vojenské služby v Dobřanech, nedaleko chotěšovského kláštera. Způsob, jakým armáda zacházela s touto historickou památkou, v něm zanechal hlubokou stopu. „Vždyť barokními svatými se tam topilo v kamnech,“ citoval Hošek Krylovo vzpomínání na devastaci kláštera. Pro moravského katolíka, milovníka dějin umění a baroka, to byl otřesný obraz. Právě tato zkušenost pomáhá pochopit, proč se obrazy poničených sakrálních památek tak výrazně propsaly do jeho poezie a písní. Pavel Hošek však během večera připomněl ještě další rozměr Krylova vztahu k víře. Přestože byl hluboce věřícím člověkem, o duchovních věcech dokázal mluvit tak, aby jim rozuměli i lidé, kteří do kostela nechodili. Kryl tomu podle Hoška sám říkával civilní apoštolát. „Anděl, který vlastně značí posla, navíc nemusí přicházet s křídly. Může vypadat jako obyčejný pocestný. A jen ten, kdo má oči k vidění, v někom zdánlivě obyčejném posla rozpozná. Právě takovým poslem byl svým způsobem také Karel Kryl,“ uzavřel Pavel Hošek svůj příspěvek.

<a>Písně, které zůstaly doma

Barokní anděl je nyní k vidění v kostele Zvěstování Panny Marie společně s expozicí věnovanou Karlu Krylovi. Psací stroj ze 70. let připomíná dobu, kdy se Krylovy texty nesměly svobodně šířit, a přesto se opisovaly a putovaly dál. Dobový gramofon zase časy, kdy se jeho desky poslouchaly za zavřenými dveřmi. Nechybí ani první album Bratříčku, zavírej vrátka, které vyšlo na jaře 1969. Písně, poznamenané okupací Československa v srpnu 1968, se vymykaly všemu dosavadnímu a oslovily několik generací posluchačů. Reedice z roku 1990 se prodalo čtvrt milionu kusů. Druhé album Rakovina natočil Karel Kryl na podzim 1969 již v německém exilu. Deska plná metafor a poezie vyšla v Československu v roce1990. Pro její reedici měl Bonton k dispozici jeden jediný exemplář alba vydaného právě v zahraničí. Také toto album je v expozici k vidění společně s několik slavnými knihami. Ať už Krylovými nebo těmi, které se za jeho životem ohlížejí. Kniha Nanebevzetí Karla Kryla je portrétem slavného písničkáře z pera novináře Miloše Čermáka a mapuje jeho cestu od dětství přes exil až po návrat do vlasti. Kniha vyšla roku 1997, tři roky po Krylově náhlé smrti. V ní je také například citace z jednoho z polistopadových rozhovorů s Karlem Krylem. Úspěch starších písní a alba Bratříčku, zavírej vrátka Kryla znepokojoval: „Tahle deska mi nepatří,“ řekl tehdy novinářům, „Ta patří klukovi, kterému bylo čtyřiadvacet…“

Součástí expozice je také Krylogie Karla Kryla aneb Krylův osobitý svět písní, slov a komentářů. Kniha zachycuje jeho autorské pořady vysílané z exilu Svobodnou Evropou. Hlas, který posluchači doma hledali mezi rušenými rozhlasovými vlnami, se roku 1994 dostal také na papír. K vidění je tu také Kníška Karla Kryla. Sborník svých textů připravil Karel Kryl pro Mladou frontu na podzim 1969. Jeho vydání však bylo zakázáno. Knížka se tak čtenářům dostala do rukou až roku 1990 společně s autorovými ilustracemi. Také tu můžete vidět notový zápis skladeb z alba Rakovina, který vyšel v únoru 1990 v nákladu 50 000 kusů. Notové party vznikly podle zvukového záznamu a některé písně byly převedeny do snazších tónin, aby je zvládli i méně zdatní kytaristé. Nechybí ani další Krylův zpěvník, který na sklonku roku 1989 vydala agentura m-art. Útlý sešit v nákladu 10 000 kusů stál deset korun československých. Písně, které se léta opisovaly a předávaly, mohly znovu vyjít veřejně.

Když na jaře 1969 vyšlo album Bratříčku, zavírej vrátka, bylo zřejmé, že přichází výjimečný písničkář. Karel Kryl dokázal spojit jednoduchou melodii se silnou a přitom srozumitelnou poezií. Jeho písně se staly obžalobou doby po srpnu 1968, Kryl však nebyl jen básníkem protestu. Byl mistrem metafory, ironie i pozorování lidské povahy. Po okupaci odešel do německého exilu a začal spolupracovat s Rádiem Svobodná Evropa. Jeho písně však zůstaly doma. Opisovaly se, tajně poslouchaly, půjčovaly a zpívaly u táboráků. Do Československa se Kryl vrátil po listopadu1989. Ani k nové době však neztratil kritický odstup. Její rozpory a zklamání dokázal pojmenovávat stejně otevřeně jako dříve. Karel Kryl zemřel náhle 3. března 1994 ve věku 49 let. Jeho život byl krátký, jeho písně však zůstávají s námi.