Okolí Domu kultury v Ostrově čeká
v nejbližších dnech obnova zeleně. Proč? Stávající keře zde rostly
desítky let, byly už přestárlé a dožilé a jejich husté uspořádání
zároveň vytvářelo skrytá zákoutí, ve kterých se špatně udržoval
pořádek.
Nová výsadba ale místo zásadně nemění, právě
naopak. Radnice se snaží navázat na jeho původní charakter ze 60. let, ale
dát mu upravený a reprezentativní vzhled. Návrh na novou výsadbu byl
zároveň konzultován s památkáři, protože Dům kultury i Mírové
náměstí jsou součástí památkové zóny. Konkrétně budou
v okolí Domu kultury vysázeny stálezelené tisy, kvetoucí
tavolníky, speciální hybrid azalky a bobkovišeň. Všechny tyto rostliny
jsou ideální do městského prostředí. Úprava zeleně souvisí
také s budoucím umístěním Památníku svědomí v pravé části nově
upravovaného zeleného prostoru. Památník bude připomínat tvůrce Domu
kultury i ty, kteří jej pomáhali v 50. letech minulého století stavět.
V těchto dnech byla zároveň ukončena kompletní obnova
schodišť čelní fasády. V rámci stavebních prací došlo k demontáži
schodišť a opravě jejich podloží, následně byly pod jednotlivé stupně
instalovány izolační pásy, schodiště byla znovu osazena, výškově
vyrovnána a vyspárována. Součástí projektu je také úprava květníků,
neboli takzvaných rabat. Ta je naplánována na jaro
příštího roku.
Doklad péče strany o pracující lid
Základní kámen ke stavbě Domu kultury byl položen na den Svátek
práce 1. května 1954. Projekt samotný byl přitom dokončen teprve koncem
března a jeho úvodní návrh připravil arch. Jaroslav Krauz. Výstavba
probíhala velmi rychle a budova, tehdy pod názvem Dům kultury pracujících
Jáchymovských dolů, byla slavnostně otevřena již 1. května
1955. Novodobý palác se měl stát vizitkou socialismu a „dokladem péče
strany a vlády o naše pracující“, jak píše Jan Urban ve svém průvodci
Ostrovem z roku 1959. Výšková gradace stupňovitého štítu budovy
vrcholí budovatelským sousoším žnečky, horníka a studenta. Dílo podle
návrhu sochaře Jiřího Jandy vytvořil akademický sochař Jaroslav
Šlezinger. Byl součástí tzv. „Muklprojektu“, složeného z umělců,
výtvarníků, inženýrů i lidí od řemesla z nedalekého tábora nucených
prací ve Vykmanově. Zpracovávali návrhy uměleckých či
umělecko-řemeslných detailů a zhotovovali jednotlivé prvky výzdoby Domu
kultury, to všechno v improvizovaném ateliéru u staveniště přímo na
náměstí. Architekt Jaroslav Krauz osobně všechny návrhy korigoval,
schvaloval a podepisoval. A protože mělo jít především o poctu
horníkům, objevuje se v interiéru či exteriéru budovy motiv dvou
zkřížených hornických kladívek, typické symboly komunistické moci tu ale
nejsou. Na srp, kladivo či rudou hvězdu jakoby architekt Krauz zapomněl.
Později ho kvůli tomu obvinili ze sabotáže a vyhodili.
O sedmdesát let později se město rozhodlo investovat do
rekonstrukce a modernizace objektu. Díky podpoře z Integrovaného
regionálního operačního programu (IROP), z nějž město Ostrov získalo
dotaci ve výši téměř 42 milionů korun, se Dům kultury proměnil
v mimořádné kulturní a společenské centrum. Pod pečlivým
dohledem památkářů a zkušených řemeslníků byly obnoveny mozaikové
dlažby, výmalby, dřevěná obložení i atmosféra původních interiérů.
Rekonstrukce vdechla nový život všem společenským sálům, foyerům
i chodbám, přičemž současně probíhala i zásadní modernizace
technického zázemí. Celkové náklady se vyšplhaly na
130 milionů korun a v celém Česku nenajdeme nic podobného; žádný jiný
kulturní dům z 50. let se do své původní podoby nevrátil v takové
šíři a historické věrnosti jako ten v Ostrově.
Památník svědomí jednasedmdesát let poté
Že se na výstavbě Domu kultury, stejně jako velké části nového
Ostrova, podíleli političtí vězni z jáchymovských lágrů, už dávno
není tajemstvím. Dobu 50. a 60. let připomíná nově i multimediální
expozice v Domě kultury. Ukrývá se tu ale ještě jedna tichá vzpomínka.
Pod střechou nad Divadelním sálem je dodnes zachován naléhavý vzkaz těch,
kteří Dům kultury v 50. letech stavěli: „OTROCTVO JÁCHYMOVSKÝCH
VĚZŇŮ“ a „PRAVDA VÍTĚZÍ 1954“. Prostor určený pro obsluhu velkého
lustru a osvětlovací techniku je obtížně přístupný a třeba
osvětlovači se sem dostávají pouze v hlubokém předklonu. Lepší místo
si tak pro vzkaz budoucím generacím vězni vybrat nemohli. Nikdy nebylo
komunisty odhaleno a přišlo se na něj až po roce 2000 v době, kdy se
rekonsturovala střecha budovy. Mukly, neboli Muže Určené K Likvidaci, jak
si političtí vězni sami říkali, bude od podzimu letošního roku
připomínat i Památník svědomí. Umístěn bude u hlavního schodiště do
Domu kultury na památku všech politických vězňů, kteří trpěli za své
postoje a přesvědčení. Zároveň by měl připomínat, jaká je cena svobody
a že ta nikdy nebyla, není a nebude samozřejmá. Památník bude oficiálně
odhalen ve sváteční úterý 17. listopadu v Den boje za svobodu a
demokracii.
