Rodačka z Borové u Poličky se do Ostrova přistěhovala v roce
1965. Od té chvíle se, jak sama říkávala, věnovala oživování
polozapomenuté, skoro už neznámé historie města a jeho okolí. Pod jejím
vedením se původně Městská galerie, umístěná v Letohrádku ostrovského
zámeckého parku, přeměnila ve významnou instituci s unikátními
sbírkami. V roce 1991 stála Zdenka Čepeláková u zrodu Spolku přátel
města Ostrova, který se podílel a stále podílí na záchraně ostrovských
památek a seznamuje s historií města nejširší veřejnost. S entuziasmem
sobě vlastním organizovala vlastivědné vycházky a přednášky, na kterých
prezentovala a trpělivě ukazovala hodnoty, které byly dlouhou dobu
nedoceněné a přezírané. Zachraňovala i sochy a části mobiliáře ze
zpustošeného areálu Posvátného okrsku, bývalé piaristické koleje
v Ostrově. A díky svému zaujetí se jí podařilo iniciovat třeba
i provizorní zakrytí odhalené cihlové klenby pohřební kaple sv. Anny,
kterou tak zachránila před totálním rozpadem. Podporovala také uzavření
přátelské smlouvy Spolku s ostrovskými rodáky žijícími v Německu.
Oboustranná spolupráce vyústila mimo jiné v založení sbírky na záchranu
sousední kaple Panny Marie Einsiedelnské, a tak se i díky ní zachovala
rovněž tato vzácná barokní památka. Významným počinem jsou také její
překlady starých listin a kronik, lidových pověstí a pohádek. Zdenka
Čepeláková podnítila také vznik sbírky porcelánu zaniklé ostrovské
porcelánky, jejíž produkci Spolek přátel města Ostrova zakupoval a
předával městu. Sbírka se úspěšně rozšiřuje dodnes.
Zůstane po ní prázdno
S některými z nich spolupracovala Zdenka Čepeláková od 90. let
minulého století. My jsme je oslovili s prosbou, aby se na chvíli zastavili
a kvůli nám všem na paní Zdenu Čepelákovou zavzpomínali.
Radbot Habsburg-Lothringen Salcburk, arcivévoda:
„Byla to skromná a zároveň reprezentativní osobnost. Kdykoli jsem se
účastnil vašich symposií, vždy jsem byl rád, že paní Čepelákovou opět
vidím, že s ní mohu prohodit pár slov a těžit z jejích velkých
historických znalostí. Při nedělní mši svaté jsem ji po její smrti
zahrnul do svých modliteb."
Jan Bureš, bývalý starosta, zastupitel města
Ostrova: „Kdykoliv byla možnost, tak jsem bez
dechu poslouchal její vzpomínky. Třeba na to, jak v 70. letech pořádala
v letohrádku výstavy tehdy zakázaných autorů, například Olbrama Zoubka,
na které jezdili disidenti z celé republiky. A jak to pak musela
vysvětlovat „tam nahoře“. Nebo jak za ní do letohrádku přišel
tehdejší státní prokurátor s tím, že ve Vykmanově mají „zavřenou
nějakou paní“. Ukázalo se, že tou „paní“ byla prof. Růžena Vacková
profesorka Univerzity Karlovy, která jako jediná šla se studenty v roce
1948 na Hrad k prezidentu Benešovi. Tak se stalo, že první člověk, se
kterým se prof. Vacková pro svém propuštění setkala, byla paní
Čepeláková, stojící u brány věznice. To ona mě seznámila s paní
Balouškovou, mámou muklů, která v 50. letech pašovala politickým
vězňům vitamíny, léky a hlavně dopisy od jejich blízkých a naopak
vězeňské motáky distribuovala jejich rodinám. Za co jsem jí asi nejvíc
vděčný, je unikátní sbírka ostrovského porcelánu, kdy ona sama a další
lidé ze Spolku přátel města nakupovali ty nejcennější kusy z produkce
továrny PULS, aby je pak darovali městu.“
Lubomír Zeman, stavební historik: „Mladé generaci
ukazovala, že historie není suchopárný výčet dat a letopočtů, že za
vším jsou lidské příběhy a skrze ty příběhy může minulost promlouvat
k dnešku. Zasadila se zároveň vedle záchrany ostrovského kláštera také
o rekonstrukci zámku nebo Paláce princů. Můžeme říct, že paní
Čepelákovou tu budeme dál potkávat na každém rohu.“
Marek Poledníček, bývalý místostarosta:
„To zvláštní a cenné na ní bylo to, že si své znalosti nenechávala
pro sebe, ráda se o ně dělila, nikdy nepoučovala a vždycky pomáhala tam,
kde bylo potřeba. Byla a zůstane nenahraditelná. Také ve mně probudila
lásku k porcelánu. Ona je tím, kdo zachránil a postavil obrovskou sbírku
značky PULS bývalé ostrovské porcelánky. A pro ni měla být připravena
expozice porcelánu v Myslivně. Doufám, že bude tento projekt jednou
dokončen.“
Josef Macke, místní badatel, člen Spolku přátel města
Ostrova: „V mnohém mi byla vzorem a za mnohé jsem jí
vděčný. Stála u zrodu Spolku města Ostrova v roce 1991, který od
začátku napomáhal obnově památek. Podíleli jsme se na restaurování
některých soch, iniciovali expozice a výstavy. Zdenka Čepeláková vítala
každého, kdo chtěl do spolku vstoupit. Udělat to může každý i dnes.
Nejjednodušší způsob je zajít do knihovny za kronikářkou Walburgou
Mikešovou a ta už se o vše postará.“
Zuzana Železná, referentka Odboru kultury, propagace a cestovního
ruchu: „Jejím významným počinem bylo udržování
česko-německých vztahů a to především s naším partnerským městem
Rastatt. Toto spojení vzniklo již před více než tři sta lety sňatkem
Franzisky Sibylly Augusty Sasko-Lauenburské, vnučky zakladatele našeho
klášterního areálu, s markrabětem Ludwigem Wilhelmem Bádenským. Mladý
pár vybudoval svoji rezidenci právě v Rastattu. Na základě historických
souvislostí byl tento vztah po mnoha letech obnoven a definitivní podobu
dostal popisem smlouvy o partnerství měst v roce 1991. Paní Čepeláková
se dlouhodobě věnovala studiu naší společné historie a také života
markraběnky Sibylly Augusty. Rozvíjela rovněž spolupráci s místními
rodáky, kteří byli po válce vysídleni, později sdruženými ve spolku
Heimatverband Schlackenwerth. Stála u podpisu dohody o spolupráci mezi
tímto spolkem a Spolkem přátel města Ostrova v roce 1992 a podílela se na
mnoha společných setkáních.“
