HISTORIE MĚSTA
Město Ostrov prošlo sedmi staletími historického vývoje. Díky tomu se může pyšnit bohatou historií a řadou stavebních památek od románského stylu, přes gotiku a renesanci, baroko a v neposlední řadě také architekturu 50. let XX. století, tzv. Sorelu.
Nejstarší historie města
Založení osady je připisováno Slávkovi z rodu Hrabišiců, o čemž svědčí i původní název Zlaukowerde, později Schlackenwerth (Slávkův Ostrov). Název Ostrov z důvodu polohy mezi vodotečemi Bystřicí a Veseřicí. Městská práva udělil Jan Lucemburský v roce 1331. V té době však stál i druhý kostel zasvěcený sv. Michaelu, nacházející se na druhém břehu Bystřice, kde postupně vznikalo středověké město. Dnešní vzhled však kostel dostal až po roce 1600. Nejstarší dochovanou stavební památkou je hřbitovní kostel sv. Jakuba Většího, pozdně románská stavba z let 1224–1226, jež dokládá osídlení počátkem 13. století.
Rozvoj v období gotiky, renesance a baroka
Tvář města byla do dnešní podoby mnohokrát pozměněna řadou ničivých požárů a následnou novou výstavbu. Jediné, co dokládá středověký původ, jsou klenuté sklepy. V 15. století se město stalo městem poddanským, patříc hraběcímu rodu Šliků. Tento rod zbohatl především z těžby stříbra v nedalekém Jáchymově. V Ostrově byl vystavěn Šlikovský zámek, jehož existenci opět zmařil požár. Po bitvě na Bílé hoře byl majetek rodu konfiskován a ostrovské panství připadlo vojevůdci císařských vojsk Juliovi Heinrichovi, vévodovi Sasko-Lauenburskému. Chtěje učinit z Ostrova své rezidenční sídlo, nechal přestavět Šlikovský zámek a založil zámecký park, svého času považovaný za osmý div světa. V tomto období byl též založen piaristický klášter s latinským gymnáziem. V rozvoji pokračoval i vévodův syn Julius František, a to stavbou letohrádku ve středu parku a dokončením jeho celkové koncepce. Letohrádek je raně barokní stavba z let 1674–1683 vystavěná pod vedením stavitele Abrahama Leuthnera, dnes zde sídlí pobočka karlovarské galerie umění. Sňatkem s poslední princeznou Sasko – Lauenburskou, Franciskou Sibyllou Augustou (1675 – 1733), v roce 1690 připojil Ostrov ke svým panstvím Ludvík Vilém, markrabě Badenský. Tento rod si vybudoval své sídlo v německém Bádensku – v Rastattu. Tyto vazby, včetně mnoha architektonických podobností Ostrova s Rastattem, jsou také důvodem, proč se Rastatt stal v roce 1991 partnerským městem Ostrova. Toto období uzavírá v Ostrově stavba Paláce princů a kamenický skvost – Bílá brána.
V 19. století patřil Ostrov jedné z větví Habsburků. V této době dostalo staré město dnešní podobu, vznikly četné měšťanské domy, Stará radnice, původně renesanční stavba, byla novogoticky upravena. K dalšímu rozvoji města přispěla stavba železnice. Kolem vlakového nádraží, vzdáleného asi 1 km od středu města, vznikaly nové průmyslové závody – porcelánka PULS a huť Eleonora, později továrna na lepenkový papír Theerag.
Ostrov v období průmyslové revoluce
Jelikož bylo obyvatelstvo města z převážné většiny německé, dotkly se města nechvalně známé události z let 1938–1939. Česká menšina byla nucena odejít, ze zámku se stal koncentrační tábor, což připo míná pamětní deska na objektu. Poválečná léta jsou ve znamení odsunu Němců, nového osídlování a především výstavbou sídlišť pro pracovníky uranových dolů v Jáchymově a později závodu Škoda Ostrov.
